Logoccsh

Církev československá husitská je křesťanskou církví věřící v Trojjediného Boha - Otce, Syna, Ducha svatého. Skutečného, milujícího a osobního Boha.

Vyznává, že Ježíš Kristus, v pravdě Boží Syn a Spasitel, jedna z osob Trojice, se stal člověkem, aby splatil dluh za hřích, který spáchali lidé proti Bohu. Cenou za hřích je totiž smrt, a to fyzická i duchovní. Ježíš Kristus, Boží Syn, se pro nás stal člověkem, aby každný, kdo v něho věří, nezemřel, ale měl život věčný. (Janovo evangelium, kap. 3, verš 16.-22.) To je poselství od Boha Otce, v Duchu svatém, uskutečněné skrze Ježíšovu obět. To znamená, že cestu k Bohu má otevřenou skutečně KAŽDÝ žijící člověk, který tuto Boží milost přijme za svou. Není potřeba nějakého zdlouhavého očistného rituálu, jak se zalíbit Bohu. Stačí pouze vyznat Ježíše jako svého Pána a Spasitele a přiznat mu své nedokolané jednání a všeho špatného litohat. Vždyť když byl Kristus přibit na kříži, vedle něj byli též dva zloději, kteří neměli nic, čím by se Bohu mohli líbit, ale stačilo, aby jeden Kristu uvěřil, a tak se stalo, že ho Kristus ještě v ten čas zachránil před věčným zatracením. Toto je jádrem naší křesťanské zvěsti. Tento příběh najdete na stránkách Bible, v enagleliu jak jej sepsal svatý Lukáš, kapitola 23, verš 39. až 43. Tento příběh se také jmenuje "Dobrý lotr"

Církev československá hustistká vznikla roku 1920 oddělením od církve Římskokatolické,

kdy tento odvážný krok realizovala skupina modernistických kněží vedených ThDr. Karlem Farským. CČSH si ponechala liturgickou formu zbožnosti, která vychází z římské mše, která byla ovšem přeložena do Českého jazyka. Obohacena je ovšem i o některé prvky východní a ekumenické liturgie. Liturgie v praxi znamená, že bohuslužba má víceméně stejnou a ucelenou formu. Když zavítáte do některého našeho sboru, modlitebny či kostela, liturgii najdete v zadní části zpěvníku, který naleznete většinou někde u vstupu. Bude to taková menší a tlustší knížka. Dále z katolické tradice vychází i učení o svátostech, které si CČSH taktéž ponechala, i když je pravdou, že ne všechny svátosti chápe stejně jako církev Římskokatolická. 

Vysluhujeme tedy celkem 7 svátostí, což jsou obřady, při kterých církev zprostředkovává Boží milost pro zúčastněné bohoslužebné shromáždění a potažmo i pro celý okolní svět skrze modlitby. Svátosti jsou následující: křest, svátost Večeře Páně (Eucharistie), smíření(zpověď),  biřmování, manželství, svěcení kněžstva a útěcha nemocných. Naše bohoslužba má dva vrcholy, jimiž jsou zvěstování Evangelia, tj. radostné zvěsti o našem Spasiteli Ježíši Kristu a vysluhování svátosti Večeře Páně (Eucharistie), která je v odkazu na husitství a církev podobojí vysluhována právě pod způsobou Těla Kristova (hostie) i Krve Kristovy (vína). V praxi to pak vypadá, že věřící přijímá hostii omočenou ve víně. Na rozdíl od katolických a východních tradic naše víra v proměnění nespočívá nutně v tom, že by se hostie a víno měnily v opravdové tělo a krev, které bylo přibito na kříž, ale spíše zdůrazňujeme Kristovu přítomnost v moci Ducha svatého při tomto jednání, tzv. "Eucharistické společenství". Věříme, že oba vrcholy jsou pro bohoslužbu důležité, a kdyby jeden z nich chyběl, bohoslužba by tím byla ochuzena. Jako všechny křesťanské církve vnímáme Bibli jako autoritu, v níž je dosvědčeno spásné Boží působnení na lidské pokolení. Věříme také, že dalším pramenem křesťanství je tradice, ze které je přijímáno to, co je s Biblí ve shodě. Jsme tedy církev, která stojí někde uprostřed mezi tradicí katolickou a prostestanstkou (evangelickou). Za své považujeme dvě nejzákladnější vyznání víry, které vznikly na celocírkevních koncilech, ještě před tím, než se cíkrve rozdělily. Tyto vyznání jsou Apoštolské vyznání víry a Nicejsko-cařihradské vyznání víry. Ve svém učení máme ovšem ještě dvě "moderní" vyznání a to Velké vyznání víry a Malé vyznání víry, které najdete ve zpěvnících, jelikož se recitují při liturgii po kázání, které pronáší duchovní.

Dalším důležitým prvkem v naší církvi je důraz na osobní svobodu každého jednotlivce. Znamená to, že cíkrev nenutí nikoho chodit každou neděli do kostela, ani že každý musí na 100 procent věřit úplně každému věroučnému řádku, který cíkrev kdy napsala. To vše náleží svobodě, kterou nás sám Bůh obdařil a CČSH si netroufá tuto svobodu omezovat. Nejsme tedy církví dogmatickou, naše teologie se vyvíjí v čase tak, jak odhalujeme další a další jednostlivosti z pramene věčného poznání, kterým je Bůh sám. Věříme přitom, že nás v tomto poznání KAŽDÉHO určitým způsobem vede jedna z osob Trojice, kterou je zde Duch svatý. Také respektujeme výsledky vědeckého poznání a máme za to, že věda nestojí v protikladu víře. V praxi to pak vypadá, že si v naší církvi můžete udělat na jednotlivá témata názor, aniž byste byl označován hned za heretika (kacíře) nebo odpadlíka od jediné skutečně pravé víry. Můžete volně o jednotlivostech diskutovat, ale hlavně se nechat vést Božím Duchem. Také nejsme rozhodně sekta, která by vás k čemukoliv, co je proti vaší svobodné vůli, nutila. 

Budeme rádi, když mezi nás zavítáte takoví, jací jste. Se všemi svými problémy, starostmi, rodinnými neshodami, křivdami, ale i se svými přednostmi, talenty, odvahnou, láskou. atp. Zkrátka přijďe! U nás se nemusíte bát, že by se na vás někdo koukal skrz prsty a šeptal něco v duchu: "Hele, to je nějakej novej, kdoví, co je zač?!"

Na závěr, co k tomu říká sám Ježíš: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (Matouš kap. 11, verš 28.-30.)